| Kontakt | Homepage | Test | Tipy |
| |||
Umění mluvitKaždý, byť i krátký proslov je velkou příležitostí pro vaši kariéru. Spočítejte si, kolik lidí můžete v krátkém čase oslovit, informovat a ovlivnit. Budete-li mluvit čtvrthodiny před stovkou lidí, potřebovali byste 25 hodin, abyste to samé sdělili v jednotlivých osobních rozhovorech. Pokud o něčem informujete písemně, může se vaše poselství ztratit v každodenní záplavě písmen. I "malé" ritualizované příležitosti (jubilea, slavnostní otevření, ocenění, rozloučení...) byste proto měli chápat jako zvláštní šanci pro vaše cíle. Jak připravit úspěšnou řeč, vás ve škole nenaučí. Projevy většinou sestávají z vyšumělých klišé, jakoby převzatých ze sbírky vzorových proslovů. A ačkoli je důvěryhodnost úspěšnou hodnotou, lže se v proslovech jako když tiskne: "Je mi obzvláště velkou ctí a radostí, že k vám dnes mohu mluvit." Pláštík zdvořilosti nezakryje, že řečník působí nevěrohodně. Kdo má skutečně radost a cítí se poctěn, ten to formuluje lépe a vlastními slovy. Mluvte upřímně a vlastními slovy, to je spolehlivá cesta k úspěchu. Vyjděte nejprve z toho, že si posluchači z vašeho projevu odnesou pouze jedno poselství. Rozmyslete si proto hlavní myšlenku, kterou chcete sdělit, napište si ji na lístek a položte si jej na stůl tak, abyste na něj viděli. Nespouštějte vaše poselství z očí, když se teď vydáte hledat materiál pro svou řeč. Také si všimnete všeho, co jste zatím zavrhli, ovšem budete-li myslet na hlavní myšlenku projevu, napadne vás, že by něco přesto mohlo být užitečné, protože takový materiál přeformulujete a dáte mu jiný význam. Vylovte z moře dat vše, co vám připadá důležité. Cílem projevu nemůže být úplnost. V proslovu u příležitosti výročí zmiňte minulost, abyste získali argumenty pro nastínění budoucnosti. Hovoříte-li o odcházejícím kolegovi, neudělejte obvyklou chybu a nezačněte vyprávět jeho životopis. Vyzdvihněte body, které podpoří vaše poselství. Vedlejší efekt: Pokud mluvíte pouze jako jeden z mnoha řečníků, minimalizujte riziko, že budete opakovat to, co už jiní řekli před vámi. Každý dobrý řečník se soustředí na své konkrétní téma. Zredukujte svůj materiál. Především vyškrtejte jména a čísla, příliš jmen nebo čísel působí nudně a přetěžuje posluchače. Municí pro vaše poselství jsou citáty básníků a myslitelů, o jejichž autoritu se můžete opřít. Prokážete tak i svou vzdělanost a zároveň dodáte svému projevu jistou úroveň. Pro ústřední melodii jako např. "píle se vyplatí" najdete snadno vhodné citáty. S citáty to ale nepřehánějte, jinak váš projev bude působit jako občanská vzdělávací iniciativa. Zlaté pravidlo - jeden citát na pět minut řeči. Možná je v den vašeho proslovu zrovna nějaké výročí, které by se hodilo k poselství vašeho projevu. Např. "Dnes, přesně na den před .... lety" byla dokončena známá stavba. Učit se z historie je uznávanou ctností; posluchači vás budou ochotně sledovat. Příležitost, u které mluvíte, se bude zdát významnější a vy prokážete své znalosti. Vaši posluchači očekávají užitnou hodnotu informací a zároveň chtějí být baveni. Věnujte se v tomto smyslu hlavním bodům vašeho projevu. Hledejte slovní hříčky (příjmení jsou ale tabu), vtipné citáty a anekdoty. Máte-li munici připravenu, promyslete si dobře začátek svého projevu. Tam se posluchač rozhoduje, zda vůbec stojí zato vám naslouchat. Zapomeňte proto na dlouhé uvítací formule, které signalizují nudu. Uvítání by mělo být co nejkratší. Zpravidla stačí tři oslovení: "Vážený pane Nový, Na prvním místě oslovení jmenujte nejdůležitější osobu, hostitele nebo nejvýznamnějšího čestného hosta. Druhým oslovením může být obecná formule, kterou pozdravíte všechny. Třetí oslovení - srdečné "milí hosté, kolegové, přátelé..." Někdy vám zdvořilost přikáže pozdravit jmenovitě i další přítomné. Taková oslovení umístěte tam, kam se obsahově hodí. Pokud mluvíte např. u příležitosti otevření novostavby, budete jistě ve vašem proslovu líčit, jak báječná ona stavba je. Mistrovské dílo architekta! "Jsem proto obzvláště potěšen, že pan architekt dnes slaví s námi, pane Šmíde, vítejte mezi námi!" Takové větě každý uvěří. Pokud byste ovšem přivítali architekta hned na začátku, oslovení by se ztratilo mezi ostatními. A publikum si jenom znuděně pomyslí: "vítá architekta, protože je to jeho povinnost." Vyvarujte se standardních frází a neříkejte nic, co všichni ostatní už stejně vědí: "Sešli jsme se dnes zde, abychom ..." Abyste svou řeč zahájili s co největším efektem, odpovězte si na následující otázky:
Když si svou řeč píšete, používejte grafické prvky, které usnadňují porozumění textu. Čtenář dostává typografické signály a pomůcky, bez kterých se posluchač musí obejít, členění textu, nadpisy, tučné písmo a kurzíva, podtržení, uvozovky... Rozčleňte svůj proslov jazykově: "zaprvé, zadruhé, zatřetí", slova napsaná tučným písmem řekněte s důrazem, uvozovky signalizujte formulacemi jako "cituji". Ani větnou interpunkci nikdo neslyší. Proto rozdělte text do významových částí a na konci každého řádku udělejte krátkou pauzu: "Víte, U delších proslovů (od 15 minut) vám budou posluchači vděční, pokud jim nabídnete krátká shrnutí již řečeného. Zásadní věty můžete doslovně zopakovat, pokud je v nich obsaženo vaše poselství.Ani konec vašeho projevu posluchači nepoznají, měli byste jej signalizovat: "A na závěr ..." Tak si získáte zvýšenou pozornost publika. Jak co nejlépe projev ukončit, záleží na jeho druhu. Ředitel společnosti např. ukončí svůj projev výhledem do budoucna. Motivační proslovy by měly vyzývat k jednání. Je-li váš projev analytický ("na jedné straně, na druhé straně", prezentujte svůj závěr a co z něj vyplývá. Musíte-li hovořit o nepříjemný věcech, někomu odporovat, pokuste se na závěr svého projevu protiklady smířit, třeba tím, že vyvoláte pocit sounáležitosti: "Sice nejsme zajedno, ale my všichni..." U moralizujících, přemýšlivých projevů heslovitě shrňte úkoly a apelujte na svědomí posluchačů. Nezapomeňte: Když chce řečník znít důležitě, mluví často komplikovaně. A pak je nebezpečí, že mu nikdo nebude rozumět. Posluchač si nemůže text pročítat a ptát se. Proto by nejdůležitějším pravidlem měla být srozumitelnost. Mluvte jednoduše, jasně a srozumitelným jazykem. Pokud svůj text diktujete, bude automaticky srozumitelnější. Přečtěte si svůj projev nahlas, všimnete si tak nesrozumitelných míst. Dobrá řeč je krátká. Vyškrtněte všechno přebytečné. Věty tak budou kratší a tím i srozumitelnější. Pokud budete mít pocit, že je věta ještě příliš dlouhá, udělejte z ní dvě. Anebo dvě věty v souvětí. Myslete na to, že větné pauzy dopřejí posluchačům potřebný čas k přemýšlení. Když se na svůj text podíváte důkladně, možná zjistíte, že některé jsou některé věty opravdu banální. Ovšem nesnažte se banalitu své výpovědi skrýt pouze tím, že projev formulujete komplikovaně. Zkuste raději zvýšit šanci, že vás posluchači budou sledovat. Berte ohled na to, že každý posluchač vnímá jinak - vizuálně, auditivně nebo kinesteticky. Mluvte proto střídavě v těchto třech systémech, tak se vám podaří oslovit celé publikum. Např.: "Podívejte se na čísla z minulého roku" (vizuální), "Už jste to jistě slyšeli, letošní čísla znějí podstatně lépe" (auditivní); "A teď se tedy vrhneme na čísla" (kinestetický). Vždyť i pro vás je jeden systém dominantní. Pokud je to vizuální, budete např. často říkat: "Tady vidím..." Tím si získáte vizuálně orientovanou část publika, ovšem další dva typy budete zanedbávat. Svůj dominantní systém zjistíte tak, že vysledujete odpovídající slova. Pak změňte na několika místech formulace tak, aby byly přijatelné i pro další dva kognitivní typy. Nejdůležitějšími zbraněmi vaší řeči jsou obrazy. Ilustrujte abstraktní údaje, které si nikdo neumí představit. Např. je-li řeč o velkých číslech, je brzy představivost posluchačů vyčerpána. Kdo si umí doopravdy představit milión? Názorně vysvětlujte, přepočítejte na srozumitelná data. Účinné strategie jsou např.:
Takové přepočty mají velký efekt. Zvláště v případě, kdy ve spojení s tématem projevu najdete neobvyklá měřítka nebo je vhodně přizpůsobíte. Působivé symboly vytváří také metafora. Publikum vám bude spontánně naslouchat, ze zvyku. Velké metafory jsou obzvláště účinné. Skládají se z více částí, které jsou obecně známé. Oblíbená metafora je např. ta o rodině. Chcete-li vyvolat pocity jako blízkost, důvěra, náklonnost, jistota, navodí je lehce tato metafora: "Pan Mlynář je otcem našeho úspěchu." Rodina má také matku, děti, dům, příbuzné, sousedy. Přeneste jejich role na skutečné zúčastněné. Podaří-li se vám to alespoň trochu přijatelně, můžete mnoho získat, metafora je tak hluboko zakotvena v kolektivním vědomí, že vám posluchači budou chtě nechtě naslouchat. A vyvoláte v publiku požadované pocity. Metafory jsou vhodné také v případě, kdy chcete sdělit nějakou obavu. "Naše firma pluje klidným tempem" stačí naznačit, abyste vyvolali prastarou metaforu lodi. Role, které můžete obsadit - kapitán, posádka, kormidelník. Je až podivuhodné, jak snadno publikum takové rozdělení rolí akceptuje. V metaforách působí analogie, srovnání - např. předseda představenstva řídí podnik jako kapitán, který udává směr. Na rozdíl od metafory nemusí být analogie obecně známá - sami můžete vymyslet nové a neotřelé srovnání. Něco takového působí velmi originálně. Podaří-li se vám trefné srovnání, získáváte pro svůj projev skvělý slohový prvek. Posluchači budou pobaveni, překvapeni a začnou přemýšlet o tom, co jim říkáte. Publikum vám pak bude naslouchat nejen ochotně, ale dokonce s potěšením.
© RedeGold
INFORMACE:Kateřina Wildová | |||
